Jak se vyrovnat s rozchodem

6:00:00 PM

Zdravím :)

Pokud jste četli můj poslední článek, což byl takový životní update, tak jsem zmínila, že od blogu mě držely i problémy v osobním životě. A podle titulku dnešního článku vám už musí být jasné, o co jde. Původně jsem tohle téma vůbec nechtěla řešit, už z úcty k Filipovi, ale pak jsem se nad tím zamyslela a řekla si, že k tomuto tématu mám hodně co říct. Nemyslím to tak, že tu budu rozebírat proč a jak jsem se rozešli, ale spíš se chci vypovídat o tom, co by měl člověk po rozchodu dělat, jaký postoj by si člověk měl nastavit, atd. Já jsem totiž ten typ člověka, co všem kamarádům radí ohledně vztahů, vyslechnu je, snažím se poradit a tak :). Takže tenhle post rozhodně nepíšu, protože očekávám nějakou lítost, to vůbec né. Já jsem teď na šťastném místě :). Ale pokud moje řečnění pomůže aspoň jednomu z vás, kdo si zrovna prochází tím stejným, tak můj úkol bude splněn. 

Vlastně ani nevím jak začít. Pokud můj blog sledujete, tak v několika článcích jsem Filipa zmínila. Vlastně jsem postnula i Boyfriend tag, takže jste se o nás něco dozvěděli. Jenže určitě mi dáte za pravdu, že člověk se světem sdílí jen to hezké, problémy a nepříjemnosti si nechává pro sebe, protože každý přece nemusí vědět, jak něčí vztah vypadá za zavřenými dveřmi. Vypovídáte se nejbližším kamarádům, ale vytrubovat to do světa se asi nechce nikomu. No a to samé se dělo i u nás. Mezi dny, kdy bylo všechno super bohužel byly i dny, kdy to stálo za prd. Já jsem problémy cítila už dlouho, třeba tak 5 měsíců a tak 3 týdny zpátky jsem měla měnší psychický kolaps. Zkrátka jsem seděla na posteli a brečela a brečela a brečela. Já negativní emoce moc najevo nedávám, ale pak se to všechno nahromadí a musím to nějak vyventilovat. No a během tohohle brečícího dýchanku jsem o všem přemýšlela. Jestli má cenu ten vztah dál zachraňovat. Uvědomila jsem si, že i přes veškerou Filipovu snahu, jsem už nebyla šťastná. A jak můžete dělat šťasnýho někoho po vašem boku, když vy sami nejste? Do vztahu jsem už nedávala 100% a tak nějak jsem už byla smířená s tím, že to dřív nebo později skončí. A tak to skončilo. Jen chci říct, že jsme se rozešli v dobrém, bez hádek, nadávek a pořád nám na sobě velmi záleží.

Udělat ten krok a ukončit vztah není nikdy jednoduché. Promítáte si společný život a pořád si říkáte "Ale vždyť to bylo tak super, tak co když se to zase zlepší?" Potom už je to jen na vás. Já si myslím, že vztah by mělo být něco, co vám dělá radost, jde to samo a na všechno se těšíte. Neměla by to být tvrdá práce, u které brečíte, jste naštvaní, zoufalí a já nevím co ještě. Rozchod není jednoduchá věc a jednoduché není ani to období, co bezprostředně přijde. 

Nastává fáze smutku a pochyb. Je vám líto, že jste přišli o milovaného člověka a říkáte si, jestli by nebylo lepší se k němu vrátit. Ale pokud jste jednou měli důvod se rozejít, tak proč to zase slepovat? Teď nemám na mysli situace, kdy se k sobě vrátí lidé, kteří bez sebe byli třeba rok. Člověk se vyvíjí a to co bylo dřív překážkou už nemusí existovat. Ale opravdu nechápu páry, které se rozejdou a do týdne jsou zase spolu. Vždyť za tak krátkou dobu se nemůže nic změnit. A dřív nebo později na ten problém narazíte znova a bude se to znova řešit. 

Další fází je to, že si uvědomíte, že je vám vlastně líp. Víte, že jste udělali dobře, jste šťastní. Obnovíte kontakty s kamarády, které jste možná trochu zanedbávali, chodíte víc ven, podnikáte různé věci. Jenže pak přijdou i chvíle, kdy jste prostě sami. Kdy po dlouhé době zjistíte, že už nikdo není ve vašem týmu. Všechno je tak nějak šedé a stísňující. Nemáte s kým trávit volné dny a večery, když kamarádi nemůžou, nemáte si komu postěžovat, protože ani kamarádům se neříká vše a tak nějak je nechcete obtěžovat svými problémy. Nemáte se s kým smát debilním fórkům, které přišly vtipné jen vám. Rozchod rozhodně není jednoduchá věc, obzvlášť pokud jste k tomu člověku chovali hluboké city a prakticky ze dne na den odříznout kus vašeho života není jednoduché.

A pak nastává další fáze - mám si hledat nového potencionálního partnera? Mám se otevřít novému člověku? Hodně lidí má po rozchodu myšlenky typu, že už nenajde nikoho tak dobrého, kdo by je tolik miloval a bla bla bla. Ale lidi, tak to není. Jen jste momentálně zaslepení tím jedním člověkem, se kterým jste byli a okolí jste měli tak nějak v mlze. Ale nikdy nemůžete vědět, kdo vám přejde přes cestu. A může to být někdo mnohem lepší, i když tomu sami nevěříte. Jde jen o to, to zkusit. Když to nevyjde, tak to nevyjde. Pokud ano, tak je to super. Ale neuzavírejte se do sebe do konce života. Každý má jinak nastavenou dobu, kdy chce být sám a nový vztah nehledá. A to je samozřejmě dobře a je to hrozně individuální. Ale musíte uznat, že je to hrozně fajn pocit, když víte, že o vás někdo jeví zájem a buďme upřímní - tak nějak to pozvedává to poničené sebevědomí po rozchodu. A je úplně jedno, jestli jste předchozí vztah ukončili vy nebo váš partner. Bolestné je to pro obě strany.

Nebudu se tajit tím, že po rozchodu mám menší nutkání se začít bavit s jiným klukem, jen abych tak nějak zalepila to prázdno, které po rozchodu zbylo a cítila se líp. Někdo se o vás zajímá, poznáváte se navzájem. Ale pokud člověk myslí na nový vztah, tak do něj musí jít naplno a nebrat ho jako náplast. Musí být v takovém psychickém rozpoložení, kdy tomu druhému může nabídnout kus sebe. A věřte mi, že nový vztah nevydrží, pokud tuhle fázi uspěcháte. Po chvilce si třeba uvědomíte, že vás na novém partnerovi toho moc nepřitahuje, nemáte společné zájmy, tolik si nerozumíte. Jsem toho názoru, že do nového vztahu by se mělo jít s čistým štítem a s tím, že jste se před rozchod plně přenesli. A člověk se musí naučit sedět v tom nepříjemném momentu, kdy se cítí sám a tak nějak se zamyslet sám nad sebou - třeba nad tím, proč má člověk po rozchodu nutkání jít ven a udělat s někým cizím nějakou blbost, nebo si hned najít nového kluka/holku. 

Abych to nějak uzavřela, tak jsem jen chtěla jít, že se mám dobře :). Zjistila jsem, že moje kamarádky jsou moje největší opora a opravdu vidím, jak mě mají rády. Snad vám tohle moje sálodlouhé povídání dává nějaký smysl a dokážete si z něj něco odnést. Pokud procházíte rozchodem, tak vydržte a buďte silní. Protože i když jste teď v černém tunelu, tak mi věřte, že to světlo na konci pořád je :).


Pokud máte taky nějaký silný názor, co se vztahů týče, tak ho určitě napište dolů do komentářů - ráda si o tom přečtu a můžete to klidně nějak pořešit. Příští článek bude už klasicky zaměřený, jen jsem asi potřebovala se na tohle téma vypovídat a za mým rozchodem udělat tlustou čáru.

Mějte se a smějte se :)))

You Might Also Like

3 komentářů

  1. Tak rozchod nie je nikdy príjemná záležitosť, ale podstatné je nezostať dlho v stave smútku a bolesti, neizolovať sa od spoločnosti a zamestnať svoju myseľ niečím iným. Ja som nedávno zažila niečo podobné, chalan aj naznačoval, že o mňa záujem má, ale nakoniec z neho vyliezlo, že to tak ďaleko dotiahnuť nechcel, takže sme sa v relatívne priateľskom duchu rozišli, ale bolelo ma to..
    Bianka

    ReplyDelete
  2. Děkuji za článek, přesně tohle jsem hledala a potřebovala najít, před pár dny jsem absolvovala svůj první rozchod po dlouhodobém vztahu. A to v kombinaci s chozením do práce, kterou nenávidím čím dál víc a je pro mě hrozně otravně vyčerpávající, je děsně náročné..snad to zvládnu :-(

    ReplyDelete
    Replies
    1. Určitě to zvládneš! :)) Musíš jen myslet na to, že to bude lepší, rozhodně nebudeš do konce života nešťastná!

      Delete

Děkuji za komentář :))

Napište mi :)

Name

Email *

Message *

Popular Posts